O hře | Praktické informace | Svět | Postavy
Svět hry
Ocelové císařství se odehrává v severních Čechách v roce 1912. Nacházíme se ovšem v alternativní historii. Čím se liší?
Nedošlo k rakousko-uherskému vyrovnání. V roce 1867 bylo Rakouské císařství, zosobněné císařem Františkem Josefem I., po prohrané válce s Pruskem. Různé národy, především Češi a Maďaři, začali požadovat vyšší autonomii, v Uhersku dokonce vypuklo další povstání. Císař ale neustoupil. Povstání bylo krutě vojensky potlačeno. I přes šílené důsledky a velkou nespokojenost obyvatel se ale říši podařilo tento otřes ustát. Za pomoci silného úředního a policejního aparátu – a menších ústupků – se situace v následujících desetiletích postupně zklidnila a ustálila. Ale nyní, v novém století, se svět změní. Četné konflikty a rozpory rakouského mocnářství se začínají znovu drát na povrch, a to nevídanou silou…
Elektřina se zatím nestala významně využívanou. Je sice rok 1912, ale v Ocelovém císařství – a v celém světě – stále vládne pára a plyn. To znamená, že ve světě hry není běžně využíváno ani elektrické osvětlení, ani například telegraf. Na druhou stranu, vývoji parních strojů byla věnována o to větší péče. Týká se to ale především zbrojařského průmyslu. Kromě parních lokomotiv, vzducholodí, parních automobilů a parníků tak existují například parní tanky a další bizarní vojenské stroje. A mocnosti se stále předhánějí, která bude mít vynálezy větší a silnější – jenže už se není moc kam posouvat.
Steampunk?
Ano, Ocelové císařství je steampunkový larp. Steampunk je to ovšem spíše netypický.
Svět Ocelového císařství je špinavý. Města jsou přeplněná komíny a nedá se v nich dýchat. A z okolní přírody toho moc nezbylo. Země je vyčerpaná. Ocelové císařství není steampunk plný úžasných strojů lesknoucích se mosazí, cylindrů ozdobených brýlemi a ozubených koleček povalujících se na každém rohu. Ocelové císařství je steampunk špíny, dýmu, docházejícího uhlí a nespokojených dělníků.
Život v továrně
Celý děj hry se odehrává v malé továrně na severu Čech. Jejím majitelem je podnikatel Carl Bruckner, jeden z mnoha vídeňských zbrojařů. V tomto Brucknerově závodě se vyrábí především munice, ale i další výbava pro rakouskou armádu. Továrna je rodinný podnik, a to doslova – Bruckner do ní skutečně přijímá celé rodiny. Mezi dělníky tak můžeme nalézt manželské páry a dokonce i jejich děti. Zároveň je podnik vystavěn tak, aby z něj pracující nemuseli příliš vycházet ven. Dělníci přímo v komplexu bydlí, stravují se, tráví volný čas. Vycházky jsou nicméně povoleny neomezeně, každý dělník má navíc jednou za čas nárok na týdenní dovolenou. V továrně je zakázán tvrdý alkohol.